Křest alpskou stěnou

Triglav 2 864m-severní stěna, Bavorská cesta, výška stěny 1 100m, obtíž: IV-UIAA.

Motto: Není umění být mladým dobrým horolezcem, ale starým živým horolezcem.

Psal se rok 1987 a já prvně obdržel možnost vycestovat na západ,
kde se nachází Alpy. Hory, jež se staly kolébkou horolezectví a snem
každého milovníka hor. Najednou se otevřela jiná možnost než
navštěvovat Vysoké Tatry, či rumunské a bulharské hory.
Ono to nebylo tak úplně na západ, ale trochu jižněji do bývalé
Jugoslávie a tam leží alpská část Julky. Spolu s Ferdou Frimlem nám
byl cíl hned jasný - nejvyšší hora Jugoslávie Triglav 2 864m.
Koncem srpna opouštíme republiku a přes Maďarsko míříme ke
slovinským hranicím. Snadnější a rychlejší by to bylo přes Rakousko,
ale tato cesta je nám ještě zapovězena. Škodovka řve na jedničku,
na plné obrátky a není se co divit. Vždyť stoupání z Mojstrany na
Aljažův dům má 25%. U chaty parkujeme za úplatu jednoho Prazdroje
a hned jdeme omrknout za chatu co nás čeká v dolině. To co spatřuji
mi honí mráz po zádech. Dolinu Vrata uzavírá mohutná hradba severní
stěny Triglavu vysoká 1 100m. Její šíře je několik kilometrů.
S takovou mohutností se setkávám prvně v životě. Kdeže jsou tatranské
stěnky proti tomuto obru. 900m kolmého vápence ukončuje suťová
galerie a nad ní se ještě zdvihá 200m pyramidy vrcholového štítu.
Našim jediným průvodcem této stěny je pohlednice, kde jsou zakresleny
výstupové trasy. Bavorská cesta vede středem stěny a směřuje přímo k
vrcholku, svojí obtížností odpovídá našim schopnostem a tak je
rozhodnuto. Po počátečním rozechvění přibývá sebevědomí a touha
stěnou prostoupit.
Na noc se ukládáme pod obrovské smrky, ale moc toho nenaspím.
Vzrušení před výstupem bývá silné. Brzy ráno vyrážíme dolinou vstříc
stěně. Začíná svítat, když se navazujeme na společné lano, které nám
bude ve stěně jedinou oporou a jistotou. Ranní chlad je nepříjemným
soupeřem vždyť je právě 1.září. Kolmá stěna při pohledu k obloze, kde
plují mraky budí dojem stěny, která se musí každou chvíli na nás
svalit. Vrchol je v nedohlednu kdesi ukryt za stěnou. První uchopení
studeného chytu a kolmost stěny dává ve známost, že to nebude
promenáda, ale pěkná makačka. Navíc vápenec,který se z dálky zdál
kompaktní, je nepříjemně zvětralý. Každý chyt i stup je nutné předem
poklepnou zda drží a teprve potom pokračovat. Nepříjemné zjištění,
které nás bude provázet celou stěnou. Lezu stále jako první, což
hrozí pádem, ale jsem ušetřen pádu kamenů, kterými často ohrožuji
svého spolulezce. Jsme však sehraná dvojce a stěny rychle ubývá.
Pohledy ze stěny jsou úchvatné. Na severu se však tvoří kupy mraků,
zatím však daleko, ale kdo ví? Lezení je stále téměř stejné a s
přibývající výškou ubývá obtížnosti, zato však vetší nebezpečí
volných kamenů. Kamínky vystřídaly kameny a tak pokračujeme s
největší opatrností. V pozdním odpoledni dosahujeme galerie, kde
končí větší obtíže výstupu. Teď nás čeká ještě zdolat vrcholový štít.
Pro rychlejší postup se odvazujeme z lana a spolu sólo vystupujeme
po severním hřebenu k vrcholu. V 19.00 hodin si podáváme ruce na zdar
našeho výstupu. Je nejvyšší čas. Slunce začíná zapadat a blesky kdesi
nad Rakouskem křižují oblohu. Je úžasné sledovat rudý západ slunce
kontrastující s bouří na severu. Rychle však raději dolů. Sbíháme
vrcholový štít na západ, kde se nachází obrovská náhorní plošina a
uprostřed ní stará vojenská pevnost z 1.světové války. Právě na nás
dopadají první kapky deště, když nacházíme úkryt v její stavbě.
Budí ponurým dojmem, ale ušetří nás vodní sprchy. Celou noc se
klepeme zimou. Venku zuří bouře a nedaleko za námi leží ještě ze
zimy navátý sníh.
Ráno je obloha vymetená bez mráčku a tak pokračujeme po
zajištěné vysokohorské cestě v sestupu zpět pod severní stěnu až
k autu. Na chatě potkáváme krajana z Přerova který přešel Triglav
od východu na západ za dva dny. Nám téměř nevěří, že jsme vystoupili
severní stěnou za jediný den. Na oslavu vyndává jako správný Moravák
slivovici. Přidáváme naše pivo a oslava výstupu je dokonalá. To co
dokáže únava po výstupu a tekuté švestky raději nezmiňovat. Máme za
sebou první alpský výstup a to ne jen tak ledajaký. Teď už nás čeká
jen odměna. Odjíždíme k moři odpočívat a hojit odřeniny ze stěny
Triglavu. Ne však na dlouho. Poblíž našeho potápění v moři je kaňon
Paklenica a tam mnoho krásných lezeckých cest na stěnu Aniča Kuk.

Tak"DOBRO DOŠLI!" Láďa Šembera